O lásce, víře a naději

Někdy si vůbec neuvědomujeme, jak křehká je hranice mezi zdravím a nemocí. Opravdový příběh o tom, jak se můžete zapsat někomu do života a stát se nadějí pro jeho uzdravení. Takový příběh píše život sám, a pokud se nás to netýká, většinou neřešíme až tak životy ostatních. 12. prosince to bylo přesně 5 let, kdy dostal Adam ten nejvzácnější dárek - novou kostní dřeň. Od té doby slaví v tento den svoje "druhé narozeniny". Ty letošní byly trochu netradiční. Slavilo se při vernisáži Adamových fotografií pořizovaných během jeho léčení a pobytu v nemocnici. Ty byly původně určeny jenom pro nejbližší, ale staly se poselstvím o tom, jak se můžete zapsat někomu do života. Poselstvím toho, že někdy neřešitelné se může stát řešitelným. Fotografie budou putovat po všech náborových akcích registru dárců kostní dřeně nejen na Znojemsku.

Tento příběh se zapisuje do chodu naší školy víc než jakýkoliv jiný. Jsme si vědomi toho, že pomoci je třeba všem, kdo pomoc potřebují. Nejen těm, koho známe. A takto přemýšlí maminka Adama, paní Iveta Hlobilová, která celou tuto obrovskou pomoc nemocným statečně organizuje již několik let. S neskutečným nasazením a s otevřeným srdcem.

Adam je žák, spolužák, kamarád a jsme moc rádi, že právě my jsme mohli svým malým vystoupením podpořit tuto krásnou a velmi záslužnou akci, která dává naději nemocným lidem. Že naše děvčata, kamarádky a spolužačky, do toho dala všechno, aby přilákala další dárce na akci, která pro nás měla opravdu obrovský smysl, protože přímo na místě se podařilo do registru zapsat další dárce kostní dřeně.

Chtěla bych opravdu moc pochválit Kateřinku Čírtkovou ze 3. A  a Frídu Oratorovou ze 7. C za vzornou přípravu, krásný výkon a plné nasazení udělat něco pro dobrou věc. Své vystoupení neváhala děvčata na místě několikrát zopakovat až do večerních hodin. Poděkování také patří rodičům dívek za ochotu, pomoc a spolupráci.

Marcela Přibylová